První zmínky o Jestřebí
Kdy byla obec Jestřebí založena se přesně neví. První písemný záznam o obci (ves Gestreby) je v zemských deskách z roku 1459. V té době ještě nebylo město Nové Město nad Metují, ale panství Krčín. Krčínské panství koupil roku 1484 Jan Černčický z Kácova a Černčic, který roku 1501 začal budovat Nové Město Hradiště nad Methují. Další písemný zápis o Jestřebí je z roku 1527 při postoupení novoměstského panství Jana Černčického šlechtickému rodu Pernštejnů. V listině je rozděleno panství na čtyři části. Třetí skupinu tvoří Jestřebí, Bradla, Zákraví, Blažkov a Studénka, jedná se o osady přikoupené v poslední fázi utváření panství. Rod Pernštejnů patřil k protestantům, stejně tak i občané Jestřebí.
Mezi lety 1618–1648 probíhala Třicetiletá válka, evropský ozbrojený konflikt známý především jako vyvrcholení sporů mezi vyznavači římskokatolické církve a zastánci protestantských vyznání. V létě roku 1639 obsadili Nové Město nad Metují Švédové a načas se zde usadili. Měšťanům se zde za Švédů nevedlo zas tak špatně, neboť plukovník švédské armády hrabě z Hodic se prý osobně znal s některými z jejich představitelů. Okolní vsi na tom byly hůře. V říjnu během posvícení bylo pravděpodobně Jestřebí Švédy vypáleno.
V roce 1635 patřila pod rychtu Jestřebskou obec Libchyně. Asi od roku 1780 jsme měli společnou rychtu s Blažkovem, rychtáři se střídali a patřilo pod naši společnou rychtu také 6 usedlostí z Mezilesí, 1 ze Sendraže a 1 z Libchyň, na Jestřebí bylo již asi 16 usedlostí.
Život na vsi
Obyvatelé ke stavbě svých domů a hospodářských budov používali převážně dřevo, kámen a písek z řeky Metuje. Na krytinu používali slaměné došky a šindel. Kolem každého stavení bylo uskladněno dřevo, jako jediný zdroj k topení. V zemědělských usedlostech byly uskladněny zásoby sena a slámy. Do řeky Metuje chodili pro řasy, které sušili a v zimě nebo době nouze jimi krmili svůj dobytek.
K osvětlení se používaly louče, které byly postupně nahrazovány svícemi a přenosnými svícny. Proto není divu, že docházelo v celém okolí často k hromadným požárům. V 18. století byly již k osvětlení používány lucerny, takže otevřený oheň byl již spoután skly luceren. Později byly zavedeny petrolejové lampy. Ve stájích, chlévech, na dvoře i při cestování v noci se používaly lucerny stále. Elektřina v obci byla zavedena roku 1936.
Roku 1874 byla vystavěna kaplička na návsi a roku 1878 byl založen hasičský sbor, byl to první hasičský sbor v okolí. Mezi prvními členy sboru byli také občané Blažkova a Libchyně.
I. světová válka
Celkově došlo mezi lety 1914 až 1917 k odvodu do války asi 45 mužů a 5 z nich se již živých nevrátilo. Vesnice silně prořídla a chyběla tak potřebná síla k polním pracím. Veškerá úroda se musela odvádět, byly nařízené dodávky obilí, brambor, dobytka. Až na výjimky, kdy už opravdu nebylo co, tak vzorově naše vesnice vše odvedla.
Tkalcovství a jiná řemesla
Původní obyvatelé se zabývali dřevorubectvím a rolnictvím. Na poli pěstovali nejvíce ječmen, brambory, ale také oves, žito, pšenici či jetel. Ti, co v létě pracovali na polích, si pak v zimě přivydělávali ručním tkalcovstvím. Kolem roku 1890 se na Jestřebí pracovalo na 35 ručních stavech. Okolo roku 1923 již mladší z obyvatel chodili do textilních továren do Nového Města n/Met. nebo do Náchoda. Mezi lety 1924 a 1947 si občané mohli přivydělat jako dělníci v obecním lomu, který obec Jestřebí pořídila, aby měla kameny na opravu obecních cest. Tkalcovství rok od roku upadalo. K podpoře ručního tkalcovství bylo po válce v roce 1919 založeno na Sendraži tkalcovské družstvo s r.o. Podíly tam měli také občané Jestřebí, družstvo však bylo brzy v konkursu a padlo. Roku 1932 jsou ruční tkalci v kronice nazývání ,,poslední to Mohykáni bývalých časů, drží se zuby nehty při značně snížených mzdách a mnozí nemají práci”. V roce 1935 se pracovalo v obci už jen na 11 ručních stavech a již i na ně dolehla krize.
Třešňové sady
V sadech a na zahradách rostly jabloně, hrušně, švestky nebo ořešáky, ty však byly spíše pro domácí potřebu, od nepaměti se na celém Novoměstsku pěstovaly hlavně třešně. Ve starých zápisech se o nich mluví již od založení města. Ve Vrchovinách se organizoval hromadný prodej třešní, přijížděli tam pěstitelé s plnými vozy třešní z České Skalice, Václavic, Nového Města, Jestřebí, Spů, Krčína i odjinud. Doba jejich česání se na Jestřebí považovala za nejveselejší roční dobu. Každý hospodář stromy s láskou ošetřoval a pěstoval. Dováželi je a nosili do Náchoda, Nového Města, před I. sv. válkou jich šlo hodně do Vídně. Prodávali se před I. sv. válkou 1.60-10 K za putnu třešní (25-27 l), po válce 15-50 K a po roce 1923 se začaly prodávat na váhu 1.70-2.50 K za kg, v roce 1922 i za 5 K. Česaly se do dřevěných standlíků, především na marmeládu. Pojmenování druhu třešní bylo lidové. Černé třešně: Kostelnice, Vosenky, různé druhy menších polouherek, uherky, pozdní tvrdé Vlašské. Třešně červené: Kolářky, první se pěstovaly u Studýnek, Běstvinky, brzy pukající tvrdé Santaburky, různé chrupky višně a Amarelky. Pěstovaly se ale převážně lepší polouherky, lepším druhům zdejší drsné podnebí nesvědčilo.
Ještě v roce 1920 se píše o veliké úrodě, v dalších letech už byly stromy napadeny housenkami nebo množství sněhu polámalo větve, v jiném roce zas po rozkvětu přišel mráz, během česání uhnily nebo již červivěly, pak zas byly napadeny vřetenatkou třešňovou. Od roku 1906 začalo zalesňování, ve Studýnkých tak byly pokáceny první třešnové sady i zdravé jabloně. Roku 1930 byly na Jestřebí silně prokáceny staré ovocné stromy zvláště třešně, již se jich dalo napočítat do sta a mnoho jich ještě mělo následovat. Některé ovoce nasadily, ale po dozrání uschly.
Ještě za II. světové války se v roce 1941 píše, že každý den přejde přes vesnici hodně lidí, kteří shání různé potraviny a velký zájem byl o třešně. Hodně zájemců jezdilo z Náchoda a až z Hronova.
II. světová válka
V roce 1938 narukovalo na hranice za Nový Hrádek 11 jestřebských mužů, proběhla také mobilizace koní, avšak po několika týdnech, po Mnichovské dohodě, se zase vrátili. Vysláno bylo také 12 lidí z obce na vojenské práce. Na okraji lesa před Čermnou kopali chodby ke krytům a hluboké zákopy proti tankům, trvalo to 8 dnů. Díky nepřítomnosti lidí a obzvláště potahů se však opozdily polní práce. Místní hasiči museli od roku 1940 konat noční požární hlídky, obec jim k tomu zajistila maringotku, která byla postavena na návsi. Od roku 1941 byl nařízen společný poslech rozhlasu, pod trestem zastřelení však byl poslech nepřátelských stanic. Do hospody u Soumaru č. p. 33 se přesto chodívala pravidelně ve středu poslouchat hlavně stanice Londýn. Ceny zboží za války stoupaly, zásob bylo málo, přispěly k tomu i tuhé zimy. Opět bylo vše na lístky a většina úrody se musela odvádět. Místní občané však byli chytří a měli různé skrýše na obilí a vychytávky, třeba aby při odvádění mělo zboží vyšší než skutečnou váhu.
Období komunismu
Roku 1958 došlo nátlakem k založení místního JZD. V roce 1960 přibírají poslední soukromé zemědělce z Libchyně a Sendraže. V roce 1975 došlo ke sloučení JZD Jestřebí, Mezilesí a Slavoňov. Zemědělské družstvo Slavoňov tedy hospodařilo v celém širokém okolí (Slavoňov, Blažkov, Libchyně, Jestřebí, Mezilesí, Sendraž, Nový Hrádek, Dlouhé, Borová, Česká Čermná, Dobrošov, Jizbice a Lipí).
Dne 12. června 1960 dochází ke sloučení obcí Jestřebí, Libchyně a Sendraž pod Místní národní výbor Jestřebí. V okrese byl výbor výjimečný tím, že z nedostatku členů v KSČ byl ve vedení obce i nestraník. Občané se raději přidávali ke sboru dobrovolných hasičů, do svazu zahrádkářů nebo k červenému kříži. V roce 1972 byl založen úspěšný pionýrský oddíl “Mladý požárník”. Hasiči v rámci brigádnických hodin v ,,akci Z” vybudovali v obci vodní nádrže, Dům hasičů na Jestřebí, prodejnu nebo vodovod. K rozdělení a osamocení obcí dochází v roce 1990.
Hasičské soutěže
Mezi lety 1998 a 2009 proslavilo Jestřebí úspěšné družstvo žen soutěžící v požárním útoku. Hasičská družstva jak žen, tak i mužů se účastnila Náchodské hasičské Primátor ligy, které se organizovaly i na Jestřebí.
Sepsala kronikářka Eliška Štěpánová v roce 2024
publikováno: 17. 1. 2023 10:47, OI Developer
